Tadaaa, sněží, mrzne, ale máme pořád vlastní mrkev, kapustičky, řepu, tuříny i vodnice přímo na záhonech. Ve skleníku je tákhle vysoká roketa, žijou jarní cibulky, dubáček taky přečkal zimu. I ředkvičky. no a
"No dobře, Romane, chápu, že se chceš dělit o domácí práce a je to hezký, ale my to doma máme jinak. Já vydělávám, žena se stará o domácnost a je to tak
Tady u nás v jihočeských sudetech bych chtěl pomalu rozjet něco, co nám tu trochu chybí. Místo, kde bude možné mluvit o tématech, jako:
co budeme jako lidi, zaměstnanci, rodiče… dělat, jakmile začnou
DĚLEJ, CO MÁŠ RÁD, DĚLEJ TO, JAK NEJLÍP UMÍŠ A VŠECHNO OSTATNÍ PAK PŘIJDE SAMO. Štěstí, radost, peníze, uspokojení... a tak dále a tak podobně.
Tak víte, co? Je to blbost. Nebo teda
Strategická plodina číslo jedna. Sklízíme topinabury. Kvasíme je a smažíme s balsamicem. A jíme k řepě, mrkvi, tuřínu, černé ředkvi a kapustičkám, které jsme si dneska přinesli čerstvé ze zahrádky.
Chvála hojnosti.