To jsme si zase užili světa,
- hrozně moc věcí nám tu roste. Až na kavkazský špenát a karpatský zvonky jsme uchránili od slimáků snad úplně všechno. Teď ještě fazole. Snad to daj.
- pomalu to vypadá, že budeme mít za sebou první fázi zahrádky. Už brzo udělám poslední políčko pro divoké jahody a pak to vypadá, že nebude chvilku třeba nic nového zakládat. Jsem rád. Ten úvodní zápal a chuť kopat a převážet hlínu, vystřídala trošku únava materiálu. A stokrát radši bych kosil a hrabal.
- dělají nám střechu. Nový krov přivezou za 14 dní nebo tři týdny, tak prostě tyhle prázdniny trávíme na stavbě. Zatím to je docela v pohodě. Jen bych si představoval, že návaznosti jednotlivejch činností půjdou líp. Halt jsem zvyklej spíš na agile než waterfall. Úplně ve mě zraje myšlenka, že další fáze oprav a úpravu zkusím jete co nejvíc po vlastní ose. Kamennou podlahu ve stodole, zateplení podkroví, spárování kamennejch stěn... Nějak mě láká představa, že ten postup budeme mít víc pod kontrolou, i když to půjde pomalinku.
- s Kubíkem byli na vandru a taky v Praze na koncertě. S Míšou v Budějcích na Jelenovi... Vůbec je to super zase začít trajdat po koncíkách. Vzpomínám, jak jsem před lety uměl za rok s foťákem obrazit sto akcí a jak vypadal život beze spánku mezi školou, prací a focením.
- a začly mě svrbět nohy. Po roce a půl potřebujou do kopců, do hor, nebo aspoň obout kecky a vyběhnout. Zase jsem začal pokukovat po G20, nebo po Alpách, nebo snad konečně aspoň po přechodu Šumavy - slíbil jsem si ho na duben a nepovedlo se mi vyrazit.
- od loňskýho tornáda se bojím bouřek. Fakt hodně. O to víc, když máme teď střechu nad hlavou, kterou z části kreje jen plachta. A když vidím kroupy, vítr, blesky... tak je mi po duši i těle fakt nedobře.
- oslavili jsme narozky a svátky.
- na instagramu sleduju různý zahrady a zahradníky. Líbí se mi, jak ukazujou, co u nich kvete, má zelený plody... a říkám si, jak je zajímavý, že na tak malým kousku světa, jako je ČR můžou bejt takový rozdíly. Někde už maj po třešních a u nás ještě nedozrály. Někde sklízej okurky a nám sotva začly kvést. Tak jsem napnutej, jestli stihnout dozrát rajčata a papriky... A počítám, že napínavý to bude ještě hezkej dalších pár let, než poznáme, jak to tady u nás vlastně chodí. - do země jsme dostali sadbu hlívy.- a od začátku roku jsme vyčerpali 9000 litrů vody na zalívání. A to tu prší fakt dost. Ve fázi dva naší zahrádky asi budu vymejšlet, jak zalívat nějak jinak, než chozením s konví
Tož tak. Asi se toho odehrálo za poslední skoro dva měsíce i víc, třeba vykvetly růže, měsíčky... nebo že už někdo koupil domek pod námi... ale to by snad i chtělo začít si psát poctivě deník, abych to pobral. A to bych pak žil mezi písmenkama, ne rostlinkama.
