11. dubna
Pocit, že otevíráme dveře do tajemný komnaty. Rozechvělí z nejistot a změn, co nás čekaj. Z činností, který jsme v životě nedělali. Z objevů, který jsme udělat nechtěli. Z poznání, že nás čeká takovej hafec práce, o kterým se nám nesnilo. A z vědomí, že do toho všeho skáčem po hlavě.
Ale tyjo, je to zábavný, je to naplňující, můžem se u toho smát a jsme spolu. Tak nějak mám pocit, že dokonce víc, než za celej poslední rok lockdownů, karantén, domácího učení a práce.Jsem za to vděčnej.
