To jsme si zase užili světa.
- nasadili jsme hlívu
- zažili další nádherný rána - každý je jiný a my máme okna na východ, chápejte
- s klukama čtem Rychlé šípy a je to teda éňo ňůňo, tak zažraný jsem je ještě do žádných knížek nezažil
- zabil, stáhnul, rozbil a nechal jsem uzrát jehně, jaký to ve mě vyvolalo pocity, to jsem psal dřív
- klíčíme doma, co jde. Porád čekáme, až bude ten pravej čas na sadbu do skleníku a předpěstovávání věcí, tak jak jsem nedočkavej, zkouším, co udělá hrášek, mungo, chia, řeřicha. A postupně to zobem.
- jak se proslužuje den, lije mi to do žil novou energii. I přes to, že spíme teď tak nějak na střídačku. Páč si u nás podávaj ruce různý nemoci.
- prosvětlil jsem koruny jabloní, ještě mě jich teda pár čeká, ale je to hezká práce
- nakoumali jsme rodinnou peer 2 peer akci pro Duhu. Tentokrát nikam nepoběžím, ale to vůbec neva, páč to budou táhnout hlavně kluci.
- krmítka nám obsadilo komando sýkorek, kterýmu teda vládne strakapoud,
- mám práci, ehm, teda dvě, no, vlastně tři. Jak jsem chtěl kombinaci předávání designérských zkušeností, dělat participativní plánování a pomáhat neziskovkám k větší finanční nezávislosti, tak se to všechno stalo jako lusknutím prstu, až jsem se bál, jestli to všechno najednou ustojím. Leden byl těžkej, únor už pofrčí líp.
- v naší komunitní škole jsem tentokrát otevřel téma pravdy, lži a názoru. Jak to dopadlo si můžete přečíst dřív,
- potkal jsem se za poslední měsíc s hrozně moc novými lidmi, hlavně díky práci. A tak po různu s nimi navrhoval jejich projekty. Kulturní, vzdělávací, byznysové. A krásný na tom je, že ani jednou jsem neměl pocit, že cukám z vlastních hodnot.
- a taky jsem konečně do mapy a do kalendáře dostal pouť přes Šumavu. Kde budu sám pro sebe. To je věc, která mi teď hodně chybí, páč mám pocit, že jinde je mě potřeba víc.
Mno a nakonec musim říct jednu věc, #zitpomalsi je divný označení. Respektive po 9 měsících používání mám pocit, že geograficky to sedí hezky, ale druhý význam nějak nelícuje s realitou. Ale co, čert to vem. Je nám tu hezky. Matýsek roste, Jáňa se usmívá, Kubík kvete, Míša si hledá pozici v rodině, která oceňuje jiný věci, než ho těší… A já se cítím svobodnej a můžu objevovat…
Mám to tu rád.
