Není to tu nějak moc pomalší

To jsme si zase užili světa.

• nasadili jsme hlívu
• zažili další nádherný rána - každý je jiný a my máme okna na východ, chápejte
• s klukama čtem Rychlé šípy a je to teda éňo ňůňo, tak zažraný jsem je ještě do žádných knížek nezažil
• zabil, stáhnul, rozbil a nechal jsem uzrát jehně, jaký to ve mě vyvolalo pocity, to jsem psal dřív
• klíčíme doma, co jde. Porád čekáme, až bude ten pravej čas na sadbu do skleníku a předpěstovávání věcí, tak jak jsem nedočkavej, zkouším, co udělá hrášek, mungo, chia, řeřicha. A postupně to zobem.
• jak se proslužuje den, lije mi to do žil novou energii. I přes to, že spíme teď tak nějak na střídačku. Páč si u nás podávaj ruce různý nemoci.
• prosvětlil jsem koruny jabloní, ještě mě jich teda pár čeká, ale je to hezká práce
• nakoumali jsme rodinnou peer 2 peer akci pro Duhu. Tentokrát nikam nepoběžím, ale to vůbec neva, páč to budou táhnout hlavně kluci.
• krmítka nám obsadilo komando sýkorek, kterýmu teda vládne strakapoud,
• mám práci, ehm, teda dvě, no, vlastně tři. Jak jsem chtěl kombinaci předávání designérských zkušeností, dělat participativní plánování a pomáhat neziskovkám k větší finanční nezávislosti, tak se to všechno stalo jako lusknutím prstu, až jsem se bál, jestli to všechno najednou ustojím. Leden byl těžkej, únor už pofrčí líp.
• v naší komunitní škole jsem tentokrát otevřel téma pravdy, lži a názoru. Jak to dopadlo si můžete přečíst dřív,
• potkal jsem se za poslední měsíc s hrozně moc novými lidmi, hlavně díky práci. A tak po různu s nimi navrhoval jejich projekty. Kulturní, vzdělávací, byznysové. A krásný na tom je, že ani jednou jsem neměl pocit, že cukám z vlastních hodnot.
• a taky jsem konečně do mapy a do kalendáře dostal pouť přes Šumavu. Kde budu sám pro sebe. To je věc, která mi teď hodně chybí, páč mám pocit, že jinde je mě potřeba víc.

Mno a nakonec musim říct jednu věc, #zitpomalsi je divný označení. Respektive po 9 měsících používání mám pocit, že geograficky to sedí hezky, ale druhý význam nějak nelícuje s realitou. Ale co, čert to vem. Je nám tu hezky. Matýsek roste, Jáňa se usmívá, Kubík kvete, Míša si hledá pozici v rodině, která oceňuje jiný věci, než ho těší… A já se cítím svobodnej a můžu objevovat…

Mám to tu rád.