Fotka, na kterou jsem se těšil jak na finiš horskýho ultramaratonu, je konečně na světě. To za mnou je 2000 tašek. Bratru 7 tun matroše přemístěnýho z jedný rekonstrukce na tu naši. Další
Domů! Je to vlastně hrozně zajímavá věc, ale nepamatuju se, že bych se někdy od někud těšil domů. Myslím, na to místo. Za lidmi, rodinou, to jo, ale domů vidět, jak pokračuje jaro,
To jsme si zase užili světa.
Duben byl teda podle fotek dost fičák.
* natahali jsme domů tašky nad stodolu a třetinu obytný části. O předávání
hřebenáčů ve čtyři ráno na MOLce jsem už
To jsme si zase užili světa
Nějak ty shrnující záznamy teď nestíhám. Ale aspoň vás zásobuju průběžnýma
obrázkama z dění tady v Pomalší. Celej poslední měsíc a půl mi říká: Fakt už
zpomal,
To jsme si zase užili světa.
* Klíčíme. Papriky, celery, lilky do skleníku.
* Ale taky slunečnice, pohanku, hořčici a chia jen tak na ozobávání. Chia jsou
hnusý, to nezkoušejte. Vzali jsme si tak domů