Pocit užitečnosti

To jsme si zase užili světa.

Uspořádali jsme Skeptickou Ralley. Akci, která se koná posledních tak 22 let skoro rok co rok. Na jedno místo se sjedou rodiny z celé republiky a poznávají to místo, kam přijedou. S Jáňou už jsme to měli pořádat vloni, jenže covid. Tak jsme všechny pozvali k nám domů. A bylo to hezký. Moc jsme zpívali a chodili spát pozdě a užili si to. Teda já s Míšou. Kubík a Jana byli marodní.

Dvakrát po sobě jsme jeli s Kubíčkem na píchání uší. Moc nedávám tu bezmoc nad plačícím uzlíčkem.

Otočil jsem se jednou s dodávkou z Brna do Bujanova. Už zbývá jen poslední. A za pár dní se do bytu v Brně nastěhuje nová rodina s mimčem.

Mám za sebou pár krásně hlubokých workshopů s neziskovkami, pro které pracuju vlastně už dlouhá léta. A je mi s nimi fakt dobře.

Říkal jsem si, jestli není pitomý si nasekat do 4 dnů tři různé organizace, ale energeticky to fungovalo. Jen mě to pak trochu semlelo. Ale kakao a deka pomohly.

Byli jsme dneska na stávce za klima. A moc přemýšlím o tom, jak by se to médium stávky dalo udělat otevřenější, ať to nevypadá, že si ji organizace dělají tak nějak pro sebe. Aspoň z Brna jsem ten pocit měl, jakkoli mi tam bylo hezky.

Udělali jsme s Matej, Nela a Josef Orava Reunion a zavzpomínali na naše výlety za prací na Slovensko. Dobre bolo. I s haluškama.

Na domeček a zahrádku teď nebylo moc času. Ale ani mi to moc nevadí. Zažili jsme toho hodně. Moc mě těšilo pracovat a dostal jsem na ty dny strávené s různými lidmi v různých prostředích krásný reakce.

Úplně se mi zase vrací do žil ten hezkej pocit užitečnosti a přínosu. Po roce podivnýho stavu, kterej se mi pořád těžko pojmenovává, zase cítím lehkost v rozhodování se, kam se dál vrtnout. Doma, s prací, v projektech. Jaký příběhy uzavřít, jaký věci pozotvírat tak, aby byly zajímavý a měly hodnotu pro lidi kolem mě i pro svět tam venku. A je mi v tom tak nějak hezky.