DĚLEJ, CO MÁŠ RÁD, DĚLEJ TO, JAK NEJLÍP UMÍŠ A VŠECHNO OSTATNÍ PAK PŘIJDE SAMO. Štěstí, radost, peníze, uspokojení... a tak dále a tak podobně.
Tak víte, co? Je to blbost. Nebo teda ne úplně. Když se vám to povede, tak máte fakt pocit, že jste skvělí. Že vás živí práce snů. Že třeba i děláte záslužnou práci a ještě vám to vydělá na živobytí. Ale taky se může snadno stát, že se do vší té práce natolik ponoříte, že pak nevidíte a neslyšíte.
- svý tělo, jak říká: brzdi, kámo, něco se Ti stane.
- svou mysl, jak říká: hele, nebylo by dobrý taky koukat někde bokem z toho tvýho vymakanýho světa. Na lidi, na rodinu, na děti, na přírodu, na ňáký jiný hodnoty?
- svý blízký, jak říkaj: seš tu s námi málo. Nevidíme Tě. Chybíš nám. Měl jsem ve svým životě štěstí na to, že jsem potkal Janu, která je natolik silnou osobností, že mi vždycky, když jsem po hlavě skákal do práce, kterou mám rád a díky který všechno pak přijde, nastavila zrcadlo. V něm se jasně odráželo, že když dělám práci, kterou mám rád, zdaleka všechno pak nepřijde. Třeba láska ne. Práce vás fakt nebude milovat.
Až poslední dobou, kdy se zabývám tématem vyhoření z odstupu (čti, už v něm asi nejsem sám), kdy si čtu o lenosti, kdy si jednu po druhý rozbíjím debilní mantry typu: dělej, co máš rád... dokážu pomalinku docenit, jaký mám v životě štěstí, že začal bejt tak plastickej, vztahovej, bohatej... nepodřízenej jedný jediný vášni, za kterou bych položil život. Asi si nemyslím, že je můj život lepší než kohokoli jinýho.
Potřebuju ale říct, že uvědoměním popsaným výš jsem si pro sebe rozkryl další kousek toho, proč nemám rád společenský systém adorující dříče a americký sny. A vysmívající se nebo litující ty, kdo dřou, aby se vůbec uživili, s douškou: "blbě jste se kdysi rozhodli, je to vaše vina."
Větu o lásce k práci vnímám především jako další z bulíků na nose, který maj za cíl, aby se točily ve světě prachy. A taky mám radost z toho, že mi tenhle můj objev (a že to trvalo snad skoro 40 let), začíná dávat novou perspektivu, jak nakládat s vlastním časem, energií i tím, co se nám povedlo nashromáždit, protože když jsme milovali svou práci, taky jsme měli zároveň štěstí, že to šlo na nějaký majetek proměnit.