Pořád ještě ve mně doznívá víkend strávený na Toulcově dvoře na strategickém plánování @unipa_cz. Důvodů proč, je víc.
- nesmírně si vážím toho řemesla, který pomáhá na svět novýmu životu s respektem, pokorou a přirozenou cestou,
- k Unii jsem se dostal přes Katku Klíčovou (mávám) a je to jedna z těch spoluprací, kde se z lidí v organizaci postupně stali dobří známí, a i když Katčiny kroky vedly už dávno jinam a mně taky zavál vítr daleko předaleko, naše cesty se pořád sem tam protnou,
- mohli jsme tohle strategické plánování vést s Janou a Matýskem a já jsem fakt vděčný, že máme spolupráce, kam není problém si vzít roční mimino. Skoro si myslím, že ať bych řekl dneska jakékoli partě, se kterou poslední měsíce pracuju, každá by řekla: no jasně, přijeďte všichni, to bude super,
- celou sobotu jsem byl s Matýskem a ty jo… mám pocit, že si mimčo užívám fakt plnými doušky. Je nám spolu dobře. Nevidím ho jen po večerech, kdy se vrátím domů z práce… a vlastně se dost těším, až Jáňa začne pracovat ještě víc, páč já budu moct pracovat míň. Že budem spolu,
- poslední dobou mluvím díky KISKu s hodně ženami o tom, jak je těžký vrátit se z rodičáku, jak je těžký ustát ve firmě svou roli vedle mužů… porodní asistentky tenhle boj vedou na všech frontách navíc v systému, který často nedbá na jejich kompetence. Je debilní muset tak moc bojovat o svý místo na slunci a ještě se bát říkat, že to dělám. Jsem zvědavej, kam mě rostoucí citlivost k tomuhle tématu vlastně nakonec přivede,
- našel jsem v Praze mišpule a některý už byly k jídlu. Mám pocit, že mi rok trvalo najít model, ve kterým budu v míru a rovnováze pracovat na krásnejch věcech, žít naplněnej život a kořenit přitom u nás v Pomalší… tenhle víkend to vypadalo, že už jsem blízko. Díky za to.
