S dětmi ve škole

Po dnešku mám hezkej pocit na duši.

To je totiž tak. Byl jsem u nás v komunitní škole a celé dopoledne s dětmi zkoušel:

vymyslet, jak by se mohla jmenovat zahrada, ve které se škola nachází, páč potřebujeme zarámovat projekt pro jednu z výzev od Nadace Partnerství.
projít s nimi, že nejdřív je potřeba poslouchat a chápat kontext a teprve potom přemýšlet. dát prostor být slyšet, vyřádit se a taky mluvit, vymýšlet, malovat, psát.

Udělal jsem to tak, jak jsem zvyklej. Fixy, papíry, povídání v kruhu, příběh (o pěti smyslech) a vzájemné sdílení zkušeností a ukazování si věcí. Prostě jsem na to šel tak, jak to dělám na workshopech s dospělákama od strategického plánování po tvorbu rozličných služeb a produktů.

A výsledek. Inu...děcka na prvním stupni neopijete rohlíkem. Když je to neba, tak prostě odejdou a basta.přímá zpětná vazba přišla v závěrečném kolečku a zněla.

Jako celek dobrý, ale moc jsme si povídali.
Příště nám dones tu čokoládu a palačinky, ať o tom jen neprndáme.
bylo hezký, jak jsme ty věci zkoušeli, ne jak jsme si o nich vyprávěli.
těšíme se, že příště přijdeš zas. jo a to jméno máme.

Uff.

No, co vám mám povídat. Na dnešek jsem nervozitou spal mizerně. Za 3 týdny ale budu vědět líp, jak na to. A že:

ty aktivity musej být kraťoučký a svižný,
a že radši rovnou vymejšlíme a prototypujem, než kecáme,
a že přinejhorším to spravěj palačinky s čokoškou.

Je to vlastně stejný, jak s dospělákama. Ty taky nakonec víc baví věci dělat, než o nich jen mudrovat. Obtížný bývá jen překonat tu hranici. A když je nejhůř, zachrání to dobrá palačinka.

Nakonec chcu říct ještě jednu věc směrem k facilitátorům. Esivá můžete, zkuste si to taky. Lepší pískoviště těžko najdete. A já už se teď připravuju na další kolo, páč nás čeká start celoročního projektu. Chcu prubnout, jak může fungovat komunitní plánování, kde hlavní roli hrajou děti. A chcu to dělat poctivě, třeba se i nachytřovat z projektů, jako jsou Prototýpci.

Jestli vás to zajímá, napiště. Můžu dávat vědět častěji, jak to frčí.