Moc dlouho jsem nepsal. Dělo se toho tolik...
- Lovili jsme rybník, dělali pečenáče https://www.trebonskykapr.cz/pecenace-z-kapra. A bylo to rodinný a smutný.
- Moštovali jsme u nás doma. Přijeli kamarádi. Posbírali jsme spoustu jablek, udělali spoustu moštu... a zkusili trik. Dát k moštu kostečku křenu. Prý pak vydrží dlouho dlouho.
- Sklidili jsme mangold. Spoustu mangoldu.
- Postavili jsme skleník. A z toho mám velikou radost - skoro 20 metrů čtverečních naděje, že budeme mít vlastní rajčata, papriky a okurky. Stavět za námi přijela skoro celá rodina a moc nám pomohli. Jen táta ne. Leží v nemocnici s polámanými obratli a pánví. A z toho je mi fakt mizerně.
- Udělali jsme si doma předčasný Vánoce - teda pověsili jsme světýlka, abysme líp viděli v kuchyni. A je to takový pohádkový. Mám s těmi světýlky spojených spoustu příběhů, tak se mi s každým rozsvícením vracejí.
- Taky jsme dokopali brambory a naskladnili další fůru do sklepa.
- Přivezli nám dalších pár metrů dřeva. Posledně jsme stejnou hromadu skládali odpoledne. Teď už se s tím peru třetí tejden a ještě pořád je tam tak na dvě hodiny práce.
- Dělal jsem další kolo akcelerátoru pro impactové začínající projekty. A těším se zase příští týden na zakončení.
- Taky jsem pracoval na radnici v Budějcích a v Římově.
- A dostal jsem příležitost nakouknout do celé řádky hezkých projektů, kde se dřív nebo později uplatní kumšt designu služeb, tvorby byznysplánů...
Jako červená nit se posledním měsícem vinou fakt silné emoce. Matýsek se má narodit už hrozně brzo, ale taky se kolem mě točí tuze silně téma smrti a strachu o blízké. Téma opouštění a odcházení se střídá s pocitem souznění a navazování nových vztahů.
Víra v to, že když je člověk v něčem silnější a rychlejší, zaslouží si lepší kořist, se střídá s pocitem, že síla a tvrdost nejsou to, co dává právo si lepší kořist urvat. Nebo dává, ale už to není hodnota, se kterou bych chtěl souznít.
Je to silnej emoční koktejl.
Abych se jím nezalknul, tak to pouštím ven. Mluvím s kolegy, s mámou, s Janou, s Míšou... A moc mi to pomáhá zbavit se pocitu, že jsem v tom sám. Teda ne, že bych neměl nutkání sbalit batoh a spacák, vypadnout někam do divočiny a nevidět pár dní ani živáčka.
Mám ale chuť si tenhle osvědčenej způsob terapie schovat na dobu, až se mi to v hlavě, těle a duši trošku srovná. Abych se na výletě neschovával. Abych na něj šel, protože mi bude hezky. Ne proto, aby mi bylo hezky.
Dyk nejsem žádnej Redl, no ne? https://www.youtube.com/watch?v=t2gy86gtqZg
