To jsme si zase užili světa
Nějak ty shrnující záznamy teď nestíhám. Ale aspoň vás zásobuju průběžnýma obrázkama z dění tady v Pomalší. Celej poslední měsíc a půl mi říká: Fakt už zpomal, Romane. Říká mi to terapeut, říká mi to rodina. Říká mi to tělo. Nejčerstvějc alergickejma záchvatama, který nepamatuju. Prokejchat pár nocí po sobě, to jsem snad nikdy nezažil. A tak začínám poslouchat a tenhle seznam je toho vlastně asi hezkým důkazem, i když to bude vypadat, že je toho zase kýblec.
- rozhejbali jsme projekt zachycení vody pro zalejvání. Máme teď pro zahrádku připravenejch 3000 litrů a dvojnásobek ještě přidáme. Znamenalo to nějaký mlácení krompáčem do země. Ale myslím, že to stálo za to. Jestli totiž bude počasí takový, jak naznačil březen, každá kapka, kterou chytnem teď, se bude hodit.
- ve skleníku nám to krásně roste. Salátky, kedlubny, mrkev, polníček... A mimo zahrádku taky. Třeba česnek nebo obrazil loňskej kadeřávek. Taky jsme našli divokou pažitku a za tejden na jižní Moravě skočíme pro medvědí česnek... Je to krásná radost chodit a kochat se, jak ty malý rostlinky lezou ze země.
- doma na jediným použitelným okně pečujem o přísadu. Celer, papriky, rajčata, brokolice... Něco jde líp a něco hůř. Ale vzhledem k prostoru, kterej máme, to jde vlastně hrozně hezky.
- tak sto koleček hlíny a hnoje spolykaly záhony, které připravujem na jaro. Tak padesát si ještě vezmou. Chodím s nima do slušnýho kopečka a je to dobrej relax.
- zasadili jsme stromky a keře. Hodně. Těším se, co z nich bude za pár let. A jsem zvědavej, jestli se chytnou. Čemu se u nás bude dařit a čemu ne. Kdyby se chtělo všemu, tak budem ozobávat od jara do zimy.
- jezdím pro tašky po celejch jižních Čechách, ale asi to znamená, že nad stodolou budeme mít krytinu z druhý ruky - mám z toho takovou environmentálně uvědomělou radost. Chvilku jsem si říkal, že s vozejkem zvládnu sehnat cokoli...
- než mi dneska rupla pneumatika pod jednou fůrkou tašek, takže jsem půl dne lítal od čerta k ďáblu... Aspoň mi ale udělalo radost, že v Třeboni otevřelo mý oblíbený rybí bistro.
- jak na mě skočila alergie, tak zkouším vysadit lepek a dát se zase do formy fyzicky. A je mi v tom zatím dobře. Sice to asi neznamená, že se letos stihnu připravit na Malofatranskou stovku, ale to asi neva. Trochu mám pocit, že moje síly budou potřeba tentokrát jinde a jinak.
- kluci rozjeli svoji první podpůrnou kampaň pro Hnutí DUHA. Běžela tři dny a pak jsme ji pozastavili, páč začala válka na Ukrajině a přišlo nám pitomý v tom pokračovat. Ale asi si dáme poradu a uvidíme, jestli to znovu nenastartujem.
- postavili jsme ptačí budky a furt nám ještě nevisej. A stali jsme se členy České společnosti ornitologické.
- s Jáňou jsme byli na výletech. V Rakousku. A taky u Bělenské lípy. A s Kubíkem jsme byli lozit. A kluci taky byli na expedici se Světoplavci.
- pracovně porád dělám na zajímavejch věcech. Zkoumám, jak funguje lidská solidarita. Připravuju kousek bakalářského studijního programu pro designéry na Masarykově univerzitě, lehoulince nahlížím, jak se vyvíjí kandidatura Českých Budějovic na evropské hlavní město kultury. A nějak si tu přijdu stabilizovanej a je mi v tom dobře... Tak nějak klidno. Bez stresů a zbytečností dělám na věcech, které mě naplňují. A po strašně dlouhý době se zase cítím užitečnej a doceněnej.
- taky vyšla https://www.klimavize.cz/, na který jsem mohl malinko spolupracovat a která je prostě dobrá.
- a ty jo... vrátil jsem se do škamen. Konkrétně chodím na Nerůstovou akademii. A zatím spíš neúspěšně ladím, jak o nerůstu mluvit. A vedle toho piluju systémové myšlení a propojuju ho s tím, co znám ze svýho řemesla. Jak se teď přehoupnu z přípravy sylabů do přípravy konkrétních předmětů výš zmíněnýho studia, tak tam jak nerůst, tak systémové přemýšlení dostanu. A taky permakulturu. A dobrovolnou skromnost. A solidaritu.
- taky jsme byli na výletě v Budějcích. V Jihočeském muzeu - stálá expozice tam je fakt dobrá. A v Café Datel. Jak jinak.
- a dost možná budeme mít za pár týdnů včely.
- a zvládli jsme fašank,
- a taky jsme se v Brně zastavili před ruskou ambasádou...
- a setkání rady Hnutí DUHA.
Asi to vypadá, že se toho děje hodně. Jenže ono toho je tak nějak přiměřeně. Že když se ucpe odpad v kuchyni, tak u toho můžu strávit půl dne sakrováním a pak mě nazavalí miliarda jiný práce. Že večer můžu sedět a číst si. A nemít stresy, co nestíhám. Že si můžu vybírat, co zrovna chcu dělat. Na co mám chuť. Je pro mě sakra těžký takhle žít.
Furt se v sobě peru s pocitem, že bych měl přece mít výkony a nahnat další zakázky a čas, kterej je volnější, vyplnit něčím, někde, nějak. Kravina to je. Nebo líp... teď to fakt nepotřebuju. Nepotřebuju bejt efektivní. A hlavně nepotřebuju bejt efektivnější. Čas totiž takhle neztrácím, ale získávám. Snad se pomalu z tý pasti, kdy jsem pracoval efektivněji ne proto, abych měl víc prostoru pro lenošení, ale proto, abych toho stihnul víc, hrabu.
Takovej můj vlastní malej nerůst...
