Fotka, na kterou jsem se těšil jak na finiš horskýho ultramaratonu, je konečně na světě. To za mnou je 2000 tašek. Bratru 7 tun matroše přemístěnýho z jedný rekonstrukce na tu naši. Další tisícovku jsem natahal na stodolu skoro z celejch jižních Čech. Velkej dík patří Kubíkovi a Míšovi, kteří když mohli, jeli se mnou a pomáhali, co jim síly stačily. Teď už spěj. Dál už to bude v rukách řemeslníků. A já se za měsíc nebo dva pustím do dalšího dobrodrůža jménem šamotky, půdovky, skelná vata a čert ví, co ještě bude mít smysl shánět z druhý ruky. Do tý doby mě hledejte hlavně na zahrádce.
Tašky jsou doma
