To zvládnem

To zvládnem… věta, kterou říkám dost často na to, že jsem si jí všimnul. Zvládnem dojet s Matýskem na preventivku bez Jáni, i když nemá rád auta a já nemám prsa s mlíkem, abych ho pak snadno uklidnil. Zvládnem být spolu celý den, takže se v klidu soustřeď na práci. Zvládnem být spolu i v naší komunitní škole a postaráme se tam o děti…

A zvládáme to pokojně navzdory tomu, že se Matýsek pořád kojí a že máme superkontaktní rosičovství, kde mrně snadno přilne spíš k jednomu, než k oboum rodičům.

Když jsem minulý rok šel na volnou nohu, moc jsem si přál už nebýt táta na odpoledne a víkendy. Moc jsem chtěl, aby u nás druhá směna fungovala radostně a tak nějak smooth. A myslím, že se nám to s Jáňou, Matýskem a klukama docela hezky daří.

Jasně, že ne vždycky. Teď tu stojím o půl jedný v noci s nemocným miminem v šátku a hlavě mi pořád ještě doznívá večer plnej trápení, pláče, špinavýho nádobí a pocitu marnosti. Dobrý na něm ale bylo, že jsme ho sdíleli spolu asi všichni. A že jsme to zvládli.

A jedno fakt velký “to zvládnem” je před náma teď. Po dlouhejch letech, kdy u nás bylo to, kdo bude nosit domů peníze a kdo bude s dětmi, vyosené k tradičnímu modelu, bychom se chtěli dostat do situace, kdy to bude celé tak nějak půl půl. A ještě tak, že nám vydělávání peněz zabere dohromady jeden úvazek. Že zbytek budem s Jáňou pro sebe, pro kluky a s rukama v hlíně.

Je neskutečný, jak se člověk mění. Před pár roky bylo mojí vášní navrhovat, facilitovat, pracovat… s prací jsem usínal i se budil. Byla opravdovej středobod mýho světa, i když jsem si nemyslel, že bych svý nejbližší zanedbával.

Dneska to ale vidím úplně jináč. A jsem opravdu šťastnej, že se mi svět obrátil vzhůru nohama. A těším se, jaký nový možnosti mi tohle uvědomění otevře.