- ochočili jsme si kočku a ona nás. Dali jsme jí jméno Drápek a říkáme jí Kóča. Trvalo to týden. Přišla v dešti, tuze se bála, ale podle návodu z Malýho prince, každý den o krok blíž, si ji teď mazlíme a ona nás každý ráno budí mňoukáním. Musíme někde nakoumat, jak je to s kastrací.
- byli jsme na samosběru arónie, jablíček a švestek. A o víkendu půjdem na arónii na brigádu - kluci si chtějí přivydělat pár kaček a koupit nerfky.
- vaříme povidla, čatní, aronii kombinujeme s čokoládou, děláme sirupy, buchtu a čert ví, co ještě všechno.
- jak jsem vždycky nesnášel networking, tak tady v Pomalší mi to jde docela samo. Prostě přijdu, řeknu, že jsme se zrovna přistěhovali a ono to jde. A je to milý a zábavný. Nepamatuju se, kdy naposled by se mi tohle dělo v Brně. Asi nějakej pud sebezáchovy - nekomunikuješ, chcípneš.
- přijel za námi na otočku Tomas s Julinkou. Že prej museli, aby nám pomohli. Že prej vypadáme unaveně. Tak se štrachali přes celou republiku a pak jsme spolu celej den mlátili do podlahy v kurníku. Dojalo mě to. A teda ne, že bych si odpočinul, ale únava po tom dni byla taková ta hezká
- měli jsme první školní den v naší komunitní školičce. Bude v jurtě, budeme tam provázet děti i my rodiče. Bylo to krásně vzájemný, plný respektu, poslouchání. Byla tam moje máma, která byla na prvním školním dnu nějakého mrněte (letos Kubíčka) snad už podesáté. A já se hrozně těším na to, že tam s děckama vymyslíme nějakou hezkou věc, ze které bude mít užitek možná i celá vesnice. Volám si teď s lidmi, kteří vědí, jak ukazovat dětem oblast podnikavosti a je to teda superkrásná oblast.
- našli jsme kotrče.
- máme vlastní brambory
- osekal jsem omítku ve spíži a je tam docela i sucho,
- zasadili jsme rakytníky, aronie a hlošinu
- pořád mám pocit, že starání se o stromky je jedna z nejhezčích věcí, který se dají v životě dělat.
- za 14 dní pořádáme Skeptickou ralley a už máme nakoumanou skoro celou trasu - to byste nevěřili, co všechno se dá najít na 100 kilometrech silniček takhle v Pomalší,
- našli jsme epickou vývařovnu přímo v Kaplici a vzpomínal jsem na železářství a bufet u Šroubka v Brně,
- po dlouhý době jsem zase vzal do ruky knížky a čtu. Kdybyste náhodou někdo měli Sádlovu Krajinu!, moc rád bych si ji půjčil nebo koupil.
- hrozně moc se těším na finální kolečko strategického plánování s Hnutí DUHA - Přátelé Země Česká republika - po dvou letech jsme skoro v cíli.
- taky mi dál hlavou bublá služba, která by pomohla lidem snáz se přemístit do úplně cizího místa a začít tam pouštět kořínky.
- udělal jsem jedno moc důležité rozhodnutí, o kterým víc napíšu už brzo. Výsledek je, že se mi hezky spí - respektive bych teď prospal klidně půlku dne
A zamyšlení na závěr. V jeden moment jsme doma měli rozbitou spíž, padesát kilo ovoce, roztahanej bordel na zápraží, rozbitou podlahu v kurníku a pár dalších drobností, který mi ale úplně zahltily mentální kapacitu toho, na co se soustředit. Výsledek byla nervozita, protivnost...
A uvědomění, jak důležité je pro mě příběhy a věci zavírat a dotahovat. Že v tisíci rozjetých drobnostech mi je zle nedobře. Budu halt víc koukat na seznam na lednici.
